Virus ebola v Africe

Představuje ebola hrozbu nebo jde jen o mediální bublinu? Je tento virus opravdu nebezpečný i pro turisty, kteří do Afriky přijíždějí? Cestovat či necestovat? O tom jsme si povídaly s afrikanistkou Pavlínou Fulnečkovou.

V současné době se neustále mluví o nebezpečném šíření eboly. Vzhledem k tomu, že jste v Africe jako doma, neznám povolanějšího člověka, kterého se zeptat na skutečnost. Povězte nám na úvod, co si máme pod pojmem ebola vlastně představit?

Jedná se o virus, který je v současné době identifikován v některých zemích západní Afriky – Guinea, Sierra Leone, Libérie (nejedná se o turistické destinace). Virus se přenáší přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakaženého. Ebola je však v současné době zejména velké mediální téma. Riziko přenosu totiž existuje pouze tehdy, pokud osoba přišla do přímého styku s tělesnými tekutinami živé či zemřelé nakažené osoby nebo živého či uhynulého nakaženého zvířete. Není prokázáno šíření vzduchem, navíc tento vir není příliš odolný a na vzduchu rychle hyne. Málo medializovaným faktem je, že riziko nákazy na ulici nebo ve veřejné dopravě je například ve srovnání s chřipkou opravdu minimální. Nejvyšší riziko virus představuje pro příbuzné pacienta a personál, který o něj pečuje, protože jsou s pacientem v těsném kontaktu během léčby – je možná nákaza z krve, sekretů, zvratků apod. Inkubační doba tohoto onemocnění se udává mezi 14 až 16 dny, někdy se uvádí až 21 dní.

Zprávy z médií vyznívají děsivě. Jaká je podle vás skutečnost?

Skutečnost je taková, že virus se objevuje pouze ve třech zemích západní Afriky: Guinea, Sierra Leone, Libérie. To, co z médií vyznívá a co rozhodně není pravda je, že virus ebola je v celé Africe. Afrika je obrovský kontinent, třetí největší na světě a nemůžeme si myslet, že se jedná o pouhé místo na mapě. V Africe je 54 nezávislých států a sporné území Západní Sahary. Vzdálenosti mezi severní, západní, centrální, východní a jižní Afrikou jsou obrovské. Většina lidí, ovlivněna mediálním tlakem, si neuvědomuje fakt, že ohnisko vzdálenosti eboly je vzdušnou čarou blíže například Londýnu (necelých 5 000 km) než východu Afriky, natož jihu Afriky nebo ostrovním státům patřícím k Africe (např. Madagaskar). Vzdušná vzdálenost od ohniska k jihu Evropy je necelých 3 000 km. To jsou fakta, o kterých se bohužel nehovoří.

Situace v Nigérii je klidná

Kolegyně se minulý týden vrátila ze západní Afriky – z Nigérie, a podle jejích vlastních slov je tam situace klidná a ebola zde není aktuálním mediálním tématem, a to přesto, že Nigérie patřila mezi země výskytu eboly (v případě této země se jednalo o jednotlivce). Pokud použijeme stejnou optiku, uplatněnou na případě Nigérie, dojdeme k závěru, že k zemím výskytu by měly patřit např. i USA nebo Španělsko, kde byla detekována nakažení jednotlivců. A informují nás snad média o tom, že bychom se měli bát do USA nebo Španělska létat?

Ebola v Ugandě před 2 lety

Byla jsem před dvěma lety v Ugandě, kde byla tou dobou shodou okolností také zjištěna ebola. Podle informací místní partnerské neziskové organizace, která se zabývá zdejším lokálním zdravotnictvím, se jednalo o regionální výskyt v několika chudých vesnicích. A i tehdy na základě informací v médiích turisté neustále spekulovali, zda jet či nejet. Nicméně při návštěvě země (pokud jste zrovna nebyli zdravotník a nejeli ošetřovat lidi nakažené ebolou), nebylo vůbec poznat, že se v zemi něco děje.

 Ohnisko vzniku eboly ukazující vzdálenost od východu a jihu Afriky

Mají se lidi bát cestovat do Afriky? Mají se bát nákazy i v Evropě či jinde na světě?

Nechci situaci jakkoliv podceňovat, ale podle mého názoru není třeba se cestování v současné době obávat. Každopádně bych ale osobně vynechala návštěvu tří výše zmíněných zemí: Guinei, Libérie, Sierra Leone, a to nejenom z důvody eboly. Jedná se totiž o země dlouhodobě zmítané konflikty. Problém šíření eboly je pak dán hlavně místními podmínkami. Naopak co se týká dalších afrických zemí, tak bych se absolutně neobávala zemí s nízkou hustotou zalidnění jako je Namibie, Botswana nebo ostrovní země jako Komory, Madagaskar, Mauricius, Seychely. A opět zdůrazňuji extrémně velkou vzdálenost těchto destinací od oněch třech zemí zasažených ebolou. Nemyslím si, že v zemích, kde je stabilní politická situace, dlouhodobý mír a dobré hygienické podmínky, a to minimálně země jihu Afriky bezpochyby splňují, existují podmínky pro šíření eboly. K šíření eboly je třeba splnit podmínku přímého kontaktu s tělesnými tekutinami, virus se nešíří vzduchem. Musím zcela otevřeně říct, že pokud (opravdu velká spekulace) by se virus eboly objevil masivně v Česku, tak odlétám do Afriky (toto bez jakékoliv nadsázky), např. do Namibie, kde je vysoká hygienická úroveň, druhá nejnižší hustota osídlení na světě, velkou část tvoří poušť, hory, takže virus se zde nemá jak efektivně šířit.

V médiích se dokonce objevily zprávy o tom, že rodící se epidemie je pouhý výmysl. Politický nástroj. Je možné, aby virus ebola vůbec neexistoval?

Nemyslím si, že je ebola výmysl. Nicméně myšlenka, že se jedná o druh politického nástroje, se může někomu nabízet, jelikož se v těchto třech dotčených zemích nachází významná naleziště nerostných surovin, především diamantů a zlata.

Jak fungují v tomto směru charity a dobrovolníci?

Co se neziskových organizací působících v Africe týče, existuje samozřejmě velké množství lidí, kteří jsou zapálení pro věc, především si myslím, že se jedná o dobrovolníky samotné, ti většinou chtějí svým „úkolem pro společnost“ změnit svůj život, najít smysl života, a tak nemají na mysli svůj osobní prospěch. Jsem ale toho názoru, že kdyby se všechny posílané peníze dostaly do postižených oblastí Afriky, tak místo např. hladu v Jižním Súdánu, bychom četli o tom, že v Jižním Súdánu vzniká „druhá Dubaj“ – město ze zlata, písku a neomezených možností. (úsměv) Dle mého názoru se dá nejlépe pomoct tak, že do destinace přijedete, budete využívat místních služeb a podporovat místní trh, což je určitě lepší, než dávat někomu něco „zadarmo“ (např. rozdávat peníze, když někdo natahuje ruku, rozdávat bonbóny aj.). Aby se africké země ekonomicky zvedaly, potřebují obchod i turistický ruch a právě africký kontinent má v tomto směru opravdu co nabídnout.

Jsou podle vás reakce na ebolu přehnané?

Počet obětí celé epidemie dosahuje podle dostupných údajů necelých 5 000 obětí, počátek šíření eboly je zmapován od prosince roku 2013. Od prosince 2013 až do konce října 2014 za téměř jeden rok zemřelo na ebolu 4 877 obětí (údaj k 23. 10. 2014). Rozhodně nemám v plánu tento počet mrtvých bagatelizovat, ale zamysleli jste se někdy nad tím, kolik zemře ročně lidí na obyčejnou chřipku? Údaje se pohybují mezi 1 500 až 2 000 obětí. A to má Česká republika 10,5 milionů obyvatel. Na africkém kontinentu počet obyvatel v roce 2013 přesáhl jednu miliardu. Kladu si tak otázku, zda-li se někdo ze zahraničních turistů bojí jezdit do České republiky, aby nedostal chřipku a aby na ni nezemřel? A nebo spíš, aby byla paralela nastavena stejně: zda-li se zahraniční turisté bojí jezdit do celé Evropy, protože v Česku vypukla chřipka a ročně na ni zemře až 2 000 lidí. A to je Evropa třikrát menší než Afrika. Na druhou stranu je třeba zodpovědně říct, že pro zdravotníky, kteří jsou v úzkém kontaktu s nakaženými, toto virové onemocnění rizikové opravdu je. Ale je třeba velmi zdůraznit, že v případě turistů žádné opravdové nebezpečí nehrozí a současná situace je výrazně mediálně ovlivněna.

Cestovní kanceláře se zatím vyjadřují ohledně pobytů v Africe opatrně. Ovlivnila ebola negativně prodej vámi pořádaných zájezdů? Kdy si myslíte, že se celá situace uklidní?

Ebola rozhodně negativně ovlivnila prodej zájezdů do Afriky, tento fakt mohu už s jistotou potvrdit. Situace se podle mého názoru uklidní poté, kdy utichne mediální bouře a bude na trhu vakcína proti ebole. Jisté uklidnění očekávám ze začátku nového roku, kdy se má vakcína začít prodávat. Každopádně turisté, kteří do Afriky cestují s naší cestovní kanceláří, navštěvují oblasti, které jsou na turisty připravené, a to včetně hygienických podmínek. Ráda bych znovu zopakovala, že ebola se týká pouze tří států západní Afriky: Sierra Leone, Guinea, Libérie, které nejsou turistickými oblastmi.

Převzato z rozhovoru pro czechtimes.cz (říjen 2014, Linda Kalašová)  

Foto: Kenya Tourism Federation

Rozhovor s afrikanistkou Pavlínou Fulnečkovou o cestování po Africe

Pavlína Fulnečková, afrikanistka, cestovatelka, průvodkyně a zakladatelka cestovní kanceláře Grand Afrika. Studovala Mezinárodní teritoriální studia, Africká studia a Archeologii. Odborně se zabývá Africkou unií, bezpečnostní situací a regionalismem v subsaharské Africe a potenciálem cestovního ruchu na tomto kontinentu. Mluví anglicky a francouzsky. Kromě cestování je její oblíbenou činností přednášení a lektorování. Miluje dobré víno.

Jak byste se v krátkosti představila?

Pocházím z Ostravy, nicméně mým současným bydlištěm je Praha, jelikož potřebuji být co nejblíže každodennímu chodu cestovní kanceláře. Co se týká zájmu o Afriku, myslím, že není moc přehnané, když řeknu, že Afrika je mou láskou na první pohled i celoživotní vášní. Jsem proto moc ráda, že se od dob vysokoškolských studií Afrika postupně stala jak mým odborným zájmem, tak i profesním uplatněním.

Namib, Namibie: duny na nejstarší poušti světa

Namibie, meteorit Hoba: největší nalezený meteorit na světě

Vašim zaměřením je subsaharská část Afriky. Co si pod tím můžeme představit? Jak se stalo, že jste si Afriku tolik oblíbila? Kde berete energii?

Subsaharskou Afrikou je míněná celá africká část kontinentu bez severní (arabské) Afriky (Maroko, Egypt, Tunisko a další). Afriku jsem si oblíbila už v raném dětství studováním cestopisů a od prvního přistání na tomto kontinentu jsem pak věděla, že se sem budu pravidelně vracet. Afrika je pro mě v současnosti druhým domovem. Miluji zdejší lidi, přírodu, životní styl, jídlo a jsem doslova závislá na africkém slunci. Jelikož jsem odjakživa zimomřivý tvor, je pro mě Afrika ideální destinací. A kde beru energii? Tu dobíjím v Africe. (úsměv)

Madagaskar: setkánís lemury sifaka

Studovala jste například afrikanistiku či jiný podobný obor? Co vše studium obnáší, a kde lze afrikanistiku studovat?

Studovala jsem na Slezské univerzitě Mezinárodní teritoriální studia, kde jsem se zaměřila na Africkou unii. Ve studiu Africké unie a regionálních integračních komplexů jsem dále pokračovala na Univerzitě Hradec Králové v rámci doktorského studia, oboru Africká studia. Během studia jsem se rovněž účastnila několika výzkumů přímo v Africe, ať už to byl výzkum zaměřený například na mikrofinancování, nebo třeba na separatismus v Zambii.

Jozani forest, Zanzibar: gueréza červená

Studium afrikanistiky musí být v každém případě zajímavá zkušenost, nicméně předpokládám, že na zážitky ze samotných cest do Afriky přesto nemají. Kde všude už jste byla?

Studium je samozřejmě krásná věc, ale nikdy vás na africkou realitu úplně nepřipraví. Už proto je osobní zkušenost tím nejcennějším. Pokud to vezmeme od jihu, navštívila jsem (z delších pobytů) Jihoafrickou republiku, Svazijsko, Botswanu, Namibii, Zambii, Zimbabwe, Madagaskar, Ugandu, Rwandu, Tanzánii, Etiopii. Na skok jsem byla také v Lesothu, Angole a dalších zemích. Do většiny zemí se pravidelně vracím, ať již sama či s klienty.

Pro čtenáře chystáme společně rozhovory o návštěvě Botswany, Namibie, Madagaskaru, Ugandy a Rwandy. Prozraďte nám, na co se můžeme v souvislosti s těmito zeměmi těšit.

Z Botswany nebudou čtenáři ochuzeni o návštěvu národního parku Chobe s jedním z nejlepších říčních safari v celé Africe a impozantního letu nad deltou Okavango. V případě Namibie se mohou těšit na cestování po prašných cestách za kmenem Himba a návštěvu nejstarší a jedné z nejfotogeničtějších pouští světa – Namib. Na Madagaskaru nemůžeme vynechat návštěvu lemuřího safari a skalnatého národního parku Isalo s koupáním v přírodním jezírku. V Ugandě nezapomeneme zmínit trek za horskými gorilami či plavbu k vodopádům na Nilu. V případě Rwandy nás čeká například návštěva jezera Kivu, které hraničí s Demokratickou republikou Kongo a trasa vedoucí kolem něj je podle slavných cestovatelů Hanzelky a Zikmunda jedna z nejkrásnějších cest z jejich slavného putování po Africe.

Namibie: kmen Himba

Tanzánie: Olduvajská rokle

Vzpomenete si na svou první cestu do Afriky?

Nejvíce mi utkvěla v paměti první cesta do Jihoafrické republiky a Svazijska před téměř deseti lety a následně okruh Jihoafrickou republikou, Botswanou, Namibií a Zimbabwe o několik let později. Do dneška ráda vzpomínám na první chvíle, kdy jsem se učila, že nemůžu všude uplatňovat evropský pohled na věc, že vše nejde vždy tak, jak si to odsud nalajnujeme a platí to i o zajištění ubytování, celkovém průběhu cesty, africkém pojetí času, byrokracii, korupci a dalším. Takovéto výpravy byly jedním z důležitých prozření.

Tanzánie: velká migrace zvěře

Co se pro vás od té doby změnilo? Jak vnímáte Afriku a její obyvatele nyní?

Především se změnil můj úhel pohledu na pomoc Africe. Většina turistů ráda rozdává bonbóny, tužky a podobně. Bohužel tím Afriku často neskutečně ničí. Neuvědomují si například, že pokud dají dítěti bonbón, tak proto, že není na cukr zvyklé (a kazivost zubů je zde vysoká), v případě zubního kazu musí navštívit zubaře, který ovšem bude požadovat tučnou částku za jeho vytržení. Podobně je to s rozdáváním peněz malým dětem, které se tím v „lepším případě“ dostávají do spáru gangu, který jej bude vydírat, v horším už jsou jeho součástí. Turisté si často ne úplně uvědomují, že tím, že někomu něco dávají, opravdu nikomu nepomáhají, ale že učí lidi jen a pouze natahovat ruce. Jsou pak často nemile překvapeni, když chce někdo po nich s nataženou rukou peníze nebo dárky. Od jisté doby říkám, že Afrika nepotřebuje podobnou pomoc, ale Afrika potřebuje hlavně uznání, že to sama zvládne. S čím naopak nejvíce souhlasím je podpora vzdělání. Afrika opravdu potřebuje vzdělané lidi, pak si bude moci sama pomoct.

Namibie: leopard v národním parku Etosha

Míváte obavy jezdit do některých zemí v Africe?

Popravdě zatím se mi nestalo, že bych musela uvažovat, že do některé země nepojedu z důvodu aktuální změny situace. Většinou se totiž jedná o mediální humbuk – z nemoci v lokálním měřítku se udělá hrozba pro celý kontinent nebo při zhoršení bezpečnostní situace v dílčím regionu se vydá doporučení na celý stát. Řídím se aktuálními informacemi a svým vlastním logickým úsudkem daným zkušenostmi a odbornými znalostmi a taktéž svou intuicí. Vyhýbám se však ve všech zemích obdobím předvolebním a volebním, to je bezpečnostní riziko zvýšené všude. V současné době bych také vynechala například návštěvu Libérie, Sierra Leone nebo Nigérie.

Která země v Africe patří k vašim nejoblíbenějším?

Jednou z mých nejoblíbenějších destinací je Madagaskar – úžasní lidé, zcela jiná Afrika, směs různých kulturních prvků a vlivů včetně indonéských a samozřejmě lemuři. Madagaskar je chudý, ale pohostinný. Ovšem pokud jej chcete navštívit, není možno příliš otálet, devastace přírody zde bohužel vzala za své. Dalším z mých oblíbených cílů je Uganda pro svou rozmanitost, zelenou barvu, příjemné lidi a nádhernou přírodu.

Zimbabwe: letecký pohled na Viktoriiny vodopády

JAR: pohled na Kapské město ze Stolové hory

Ze které země máte nejintenzivnější zážitek?

Ze Zambie jsem si odnesla velmi silný zážitek. Na letišti v Lusace jsem těsně před odletem skončila s otřesem mozku a řeznými ranami v místní nemocnici, kde mě i šili. Zapomněla jsem chvíli i česky, nic si nepamatovala. Sestřičky a celý personál byl neskutečně milý a nadstandardně profesionální, dělali všechno proto, abych mohla co nejdříve odletět domů a byla v pořádku. Změnilo to můj úhel pohledu na svět, více jsem si po tomto začala uvědomovat, jak jediný okamžik může změnit celý váš život. Z dalších velmi silných okamžiků bych chtěla zmínit zážitek ze Svazijska, kde jsem byla i s klienty pozvaná místními do evangelického kostela na pravidelnou (uzavřenou) mši, vzali nás mezi sebe jako svou rodinu, speciálně pro nás zařídili mši v angličtině (jinak bývá pravidelně v jazyce siswati, byť angličtina je také úředním jazykem), zpívali nám, tančili s námi. Svazijci jsou velmi zábavní a přátelští a vždycky se tam cítím skvěle.

Zanzibar

Zatím jsme se bavili pouze o Africe, ovšem vy milujete cestování v mnohem širším měřítku. Je to tak?

Je to tak. Nicméně v poslední době mi popravdě na cestování mimo Afriku nezbývá příliš mnoho času. Velice ráda však vzpomínám na cestu na Nový Zéland, který jsme projeli karavanem či na Kanadu, hlavně na Skalisté hory, tam bych se v budoucnu zase ráda někdy podívala, ale Afrika je Afrika. (velký úsměv)

Tanzánie: národní park Serengeti

Pokud byste měla na závěr popsat Afriku pouze několika větami, co byste o ní řekla?

Afrika je kontinent protikladů. To, co byste nikde nečekali a nikde jinde na světě se vám nestane, stane se vám tady a v době, kdy to zrovna nejméně čekáte. Afrika to je neopakovatelná ryzost a magičnost, kterou jinde na světě nenajdete, krásná příroda, úžasní usměvaví lidé, kontinent, kde pro stres není místo. Také kontinent s nečekaně dobrou turistickou infrastrukturou. Afrika je láska na první pohled, kdo nezažil, nikdy nepochopí.

Převzato z rozhovoru pro czechtimes.cz (říjen 2014, Linda Kalašová)