Jak poznat Madagaskar bez turistů - deník z cesty

 

Z Madagaskaru se v posledních letech stává oblíbená turistická destinace a ročně sem proudí stále více turistů. Pokud ale navštívíte tento nádherný ostrov ve vhodnou dobu, můžete si jeho krásy stále užívat v téměř dokonalém soukromí.

Slavný ostrov, který je známý především lemury a baobaby, tak dokáže nabídnout velmi intenzivní cestovatelské zážitky, které si můžete vychutnat v naprostém soukromí.

Trochu jiná Afrika

Madagaskar - ostrovní stát ležící východně od afrického kontinentu. Je známý především množstvím endemických druhů fauny i flóry. Těmi nejznámějšími jsou patrně lemuři a baobaby, ale také například chameleoni (nejmenší druh je velký asi jako krabička od zápalek).

Naše madagaskarská expedice začíná na pražském letišti, odkud se skupinkou klientů míříme nejdříve do Paříže a následně s přestupem na Mauriciu vyrážíme přímo do Antananariva. Na letišti v hlavním městě Madagaskaru nás vítá nádherné počasí a přátelští lidé - ostatně jako jinde v Africe. Tím však jakákoliv další podobnost s kontinentální Afrikou končí. Přijíždíme do úplně jiné Afriky, ryzí až syrové, masovým turismem stále ještě nezkažené země a zároveň velmi chudé destinace.

Na první pohled jsou zde také zřejmé rozdílné kulturní vlivy a množství etnik. Devadesát procent obyvatel tvoří Malgaši, kteří sem přišli z Indonésie. Obyvatelstvo dále tvoří Arabové, Indové, Francouzi a kreolská a komorská menšina. Opravdu pestrá národnostní skladba. Celá země je tak směsicí indonézsko-arabsko-afrických zvyků okořeněných francouzskou kulturou. Velmi dobře je to patrné například u místní kuchyně. Zpět ale k naší cestě.

 

Kam oko dohlédne žádný turista, NP Isalo

Procházka po Antananarivu

Na letišti nás už vítá místní řidič a se slovy “mora mora”, což vyjadřuje malgašský způsob života a dá se popsat jako „čas je nepodstatný v našem životě, neboť kam chceš, tak tam se vždycky dostaneš“, pomalu vyrážíme směr centrum města.

Na Madagaskaru se opravdu nespěchá, což vidíme i při procházce hlavní třídou Nezávislosti, kde si v jedné ze zdejších renomovaných cukráren kupujeme výbornou místní ovocnou zmrzlinu. Podobně vypadá situace také na místních trzích, kde je možné nakoupit kvalitní madagaskarské koření, hlavně vanilku, hřebíček, vynikající pepř anebo šafrán.

Na druhou stranu jsou obyvatelé Antananariva velmi aktivní, pokud zahlédnou bílého turistu. Neustále mu pak pořád dokola nabízejí svoje průvodcovské služby nebo další „nezištnou“ pomoc. Nepříjemná je tato „pozornost“ místních hlavně po setmění, kdy je třeba si dávat pozor hlavně na krádeže. První den na Madagaskaru následně zakončujeme na jednom z městských pahorků, odkud je nádherný výhled na celé Antananarivo, kterému místní neřeknou jinak než Tana.

 

Ostrov lemurů

Druhý den vyjíždíme do národního parku Andasibe, který je známý početnou populací lemurů, chameleonů a bodlínů. Najdete zde ale i překrásné orchideje, ale bohužel se tady také těží palisandrové a ebenové dřevo. Při cestě do parku se ještě zastavujeme v soukromé rezervaci, kde poprvé vidíme chameleóny, gekony, hady a hlavně první sifaky. Opravdu zblízka, což jen umocňuje celý zážitek.

 

Květ baobabu

V NP Andasibe nás pak čeká další setkání s lemury a lokální specialita – vydáváme se s místním guidem na pěší večerní safari, kdy je největší aktivita nočních lemurů. Při cestě jsou někteří z nás sice netrpěliví, ale po chvilce pátrání v pralese nacházíme malé lemury maki a další místní endemity. Po náročném safari nám ale celkem vyhládlo, takže večerní steak ze zebu přichází poměrně vhod. Nicméně hned po večeři je třeba jít spát, ráno nás totiž čeká brzké vstávání a hlavní program parku.

Brzy ráno vyrážíme opět na pěší safari, tentokrát za největšími žijícími lemury – Indri indri. Tito lemuři jsou zajímaví tím, že vydávají zvláštní magické zvuky, kterými si každé ráno označují svoje teritorium. Z jejich tajemných skřeků člověku doslova tuhne krev v žilách. Při našem ranním safari indrie nejen slyšíme, ale máme štěstí a můžeme je i zblízka pozorovat.

Jak dále pokračujeme pralesem, potkáváme také další druhy lemurů – lemury hnědé, šedé a hlavně vzácné lemury bambusové. Den zakončujeme návštěvou ostrova s celkem čtyřmi druhy těchto endemických poloopic. Místní zvířecí obyvatelé nás pak hned po příjezdu na ostrov vítají tím, že nám skáčou za krk. V rámci dne ještě stihneme navštívit krokodýlí farmu, kde je možné, kromě množství krokodýlů, pozorovat také ohrožené želvy paprsčité, které jsou považovány za nejkrásnější želvy na světě, ale v následujících letech jim bohužel hrozí úplné vyhubení.  A vidět zde můžete také vzácnou Fosu (Cryptoprocta ferox), madagaskarskou endemickou šelmu, kterou už ve volné přírodě prakticky neuvidíte.

 

Za madagaskarským pivem a výjimečnou kuchyní

Po návštěvě NP Andasibe se vydáváme zpět do hlavního města a odtud na jih do Antsirabe, které je madagaskarským centrem piva. Město bylo založené Nory a je to jediné madagaskarské město, které vypadá evropsky. Na prohlídku nicméně vyrážíme ne úplně evropským způsobem. Tradičně dle místních zvyklostí volíme pro přepravu pousse-pousse, tedy rikšu. Rikšové vezou jednotlivě každého člena naší výpravy a ochotně zastavují u všech nejzajímavějších míst. Zde můžeme vystoupit a například místní trh, továrnu na zpracování drahokamů nebo termální lázně, si sami v klidu projít.

 

Zástupce madagaskarských lemurů

Cesta dále pokračuje přejezdem do města Fianarantsoa. Na oběd se zastavujeme v tradičním Hotel Gasy (malgašská jídelna), kde je možné ochutnat místní „speciality“. Na jídelníčku je zde pravidelně velká porce rýže (základ malgašské kuchyně) a malá miska s kousky masa (většinou s kostmi) a k tomu omáčka nebo zelenina + převařená voda nebo rýžová voda. Cena takového menu činí maximálně jedno euro.

Obecně na Madagaskaru je základem místní kuchyně rýže a pro celý ostrov jsou dvě jídla více než typická. Je to ravitot – maniokové listy (tlučené v hmoždíři) plněné vepřovým masem a romazava z listů lilku. Dnešní den sice skoro celý propršel, ale to je ale v tomto období poměrně běžné a je to tak trochu daň za to, že můžeme ostrov objevovat bez davů turistů. Jsme ubytovaní v krásné lodge, ve které jsme úplně sami a personál se tak stará jen o naši skupinu.

 

„Francouzské“ víno

Další den nás čeká přejezd do národního parku Isalo. Po cestě navštívíme také vyhlídku na Pic Boby, což je druhá nejvyšší hora ostrova a vidíme i Biskupský kopec – místo s pochmurnou historií, jelikož se zde v minulosti prováděly kolektivní sebevraždy. Zastavujeme také u místního vinařství. Pracovníci nám vše ochotně ukazují a „povinně“ musíme ochutnat několik vzorků jejich vín.

Po ochutnání je všem zřejmé, že v této oblasti je sice francouzský vliv patrný, nevypadá to ale, že by tak tomu bylo zrovna při výrobě vína. Nicméně i přesto stojí zato místní víno vyzkoušet, je úplně jiné než to, na které jsme zvyklí. Po cestě do NP Isalo se stavujeme ještě do soukromé rezervace, kde žije asi 30 rodin lemurů kata a s místním průvodcem zde můžete absolvovat příjemnou procházku rezervací.

 

Jsme sami!

Další den vyrážíme na túru skalnatým národním parkem Isalo. V teplotě bezmála 40 stupňů absolvujeme několika hodinový trek úchvatnou krajinou připomínající americký “velký kaňon”. Všude kam dohlédneme ani stopa po turistech a už vůbec ne skupinách turistů. Užíváme si nerušené přírody v její ryzí podobě a to úplně o samotě.

Odměnou za túru v horkém suchém počasí, je nám příjemná koupel v přírodním jezírku přímo v parku. U národního parku Isalo bydlíme v lodge s výhledem na okolní skály. V celé lodge opět není jediný turista kromě naší skupiny. Personál má zase na starosti pouze nás, a takto je tomu na naší cestě ve většině případů.

 

Závěrečný odpočinek

Na závěr naší expedice ještě navštívíme další ze soukromých rezervací, ve které dominuje hlavně flóra a z ní především majestátné baobaby. Termín návštěvy nám hraje do karet a můžeme díky tomu vidět kvetoucí baobaby, což je unikátní událost, která se děje jen během pár dnů v roce.

Zbytek madagaskarského času ještě věnujeme krátkému odpočinku u Indického oceánu. Kromě koupání a šnorchlování je zde možné vidět nádherné mangrovy, navštívit místní rybářské vesnice, anebo strávit čas ve společnosti vynikajícího baobabového rumu, který se vyrábí v domácích podmínkách právě v době květu baobabů.

 

Madagaskarská rikša pousse-pousse

Madagaskar je země s neobyčejným turistickým potenciálem. Většímu rozvoji turismu zatím brání horší infrastruktura a také jazykové bariéra. Hlavním jazykem je na Madagaskaru malgaština a francouzština.

Anglicky se dá s obtížemi domluvit v hlavním městě a v lepších hotelích. Přesto Madagaskar každoročně láká množství turistů a jejich počet se neustále zvyšuje. Je tak jen otázkou času, jak dlouho ještě bude možné křehkou madagaskarskou přírodu v současné podobě navštívit. Mimo národní parky už krajina doznala řady kulturních proměn.

Mora mora.

Převzato z článku pro Hedvábnou stezku (Pavlína Fulnečková, leden 2015)